Blanka Matragi (IP)

18. srpna 2012 v 18:49 | Kate |  autographs obtained by different way
Konečně jsem se dostala k sepsání krátké reportáže ze setkání s Blankou Matragi, českou módní návrhářkou žijící v Bejrútu (v Libanonu). Poprvé jsem o ní slyšela jako celkem malé dítě a její nádherné modely se mi zalíbily na první pohled. Abych byla upřímná, tak později jsem přestala sledovat, co se kolem ní děje. Ale minulý rok v říjnu, když v Praze pořádala módní přehlídku k oslavě 30. výročí existence jejího salonu v Bejrútu, jsem se na ni dívala v televizi a opět mě Blanka svými modely naprosto okouzlila.

Možná si vzpomenete, že na konci září jsem na blogu psala o autogramiádě Blanky v Neoluxoru v Praze, v té době totiž vydala svoji druhou knihu s názvem "Jedu dál". Moc jsem tam chtěla, ale protože jsem se o této akci dozvěděla dost pozdě, tak mi to nevyšlo. Možná to bylo dobře, protože v té době jsem neměla přečtenou ani jednu z jejích knih... V Obecním domě má Blanka (teď už natrvalo) výstavu některých svých šatů, skla, šperků a porcelánu. Tam jsme se s mamkou vypravily někdy na konci května a tam jsme se také dozvěděly o speciálních prohlídkách komentovaných samotkou paní Blankou.

A tak jsme se nakonec ve čtvrtek 9. srpna znovu vydaly do Prahy do Obecního domu.



Teď o prázdninách jsem se také konečně dostala k tomu, abych si přečetla knížky od Blanky. Mamka četla obě, ale říkala, že v té druhé (Jedu dál) se opakují nějaké věci z té první a celkově se jí ta druhá kniha líbila více. Takže jsem nakonec přečetla jen Jedu dál. A stálo to za to. Tuhle knihu doporučuji nejen teď, co se nějakým způsobem zajímají o módu. Je totiž i z velké části o tom, jaké to je přestěhovat se z komunistického ČSR do Libanonu, jaké to je žít v cizí zemi v době války, jak je těžké prorazit a dostat se k šejchům a šít pro ně šaty, které si vezmou na sebe jen jednou. A také o tom, jaké to je snažit se v Česku uspořádat módní přehlídku a jak to bylo s Matragi Centrem (pro mě nejošklivější část celé knihy, kde jsem se nejvíce styděla za to, že bydlím v Čechách).

Po tom, co jsem knihu dočetla, jsem se do Prahy těšila ještě více. Prohlídka měla začínat v 19:00. S mamkou jsme tipovaly, kolik lidí tam asi bude, protože počet lístků na každou komentovanou prohlídku je (prý) omezený. Já jsem myslela, že nás tam bude maximálně 30, ale to jsem se spletla. Podle oficiálního Facebooku paní Blanky nás tam bylo 70!!! Což bylo opravdu hodně. Prostory, kde výstava je, nejsou zrovna obří, a v jednu chvíli to byla docela mačkanice, protože všichi chtěli Blanku slyšet.

Ale byla to nádhera. Blanka Matragi je neuvěřitelně energický, pozitivní, charismatický a upovídaný člověk. Povídala o všem možném, nebudu to všechno vypisovat, protože si myslím, že by to četl málokdo a navíc by to stejně nemělo ten efekt, jako slyšet to všechno naživo mezi Blančinými modely. Paní Blanka pro nás dokonce měla překvapení. Její český kamarád z Bejrútu obchoduje s libanonským vínem a na prohlídce jsem tak měli i malou ochutnávku. Musím říctm že když mi mamka dala ochutnat to její červené víno, málem jsem se rozkašlalaSmějící se Ale snažila jsem se ovládnout, protože by to byl docela trapasUsmívající se Prostě moje bílé víno bylo mnohem lepšíMrkající.

Tady jsou čtyři nejpovedenější fotky z těch, které se jsme vyfotily.
imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com

S mamkou jsme na konci chtěly paní Blanku požádat o autogram, mamka si s sebou vzala knížku Jedu dál a já jsem chtěla podepsat vstupenku, ale nakonec jsme ani žádat nemusely. Nebyly jsme totiž jediné, kdo chtěl podpis a kdo si přinesl knihu a Blanka si toho samozřejmě všimla. Takže na konci výstavy sama řekla něco jako: "Tak jdem podepisovat, ne?" Jenže většina lidí chtěla kromě podpisu i společnou fotku, takže nakonec se nejdřív fotilo a pak podepisovalo. A Blanka byla opět úžasná. S jednou paní se fotila asi čtyřikrát, protože to pořád vycházelo rozmazaně, starala se, jestli se fotka vůbec vyfotila ("Vám to ale neblesklo, nemá to bleskat?") a sama se na focení přesunula na jiné místo ("Počkejte, já se ráda fotím tady u motýlů.").

S mamkou nakonec máme fotku s Blankou společnou, visí mi už na nástěnce a já vám ji sem (s mamčiným svolením) dávám.


Pak jsme se zařadily to fronty na autogram. Najednou nás napadlo podívat se, v kolik nám jede vlak zpátky domů. Bylo kolem 20:45 a vlak nám jel z nádraží ve 21:03 a ještě jsme se musely stavit v úschovně pro tašky s nákupem (ano, tento výlet jsme využily i k nákupu oblečení, konečně mám černé společenské kalhoty!Smějící se). Další vlak jel až nekdy ve čtvrt na jedenáct, takže jsme chtěly stihnout ten dřivější. Tak já jsem z fronty na autogram odešla, aby bylo o trošku víc místa a mamka se ptala asi třech paní, jestli by ji nepustily, protože nám jede vlak. Popravdě jsem myslela, že jedna ta paní mamku za tento dotaz sežere, ale nakonec ji pustilaUsmívající se

No a tak mamka má podepsanou a věnovanou knížku (tu jsem ale neskenovala) a já podepsanou vstupenkuUsmívající se


A pak začal úprk na vlak. Fakt jsme skoro celou cestu od Obecního domu k nádraží běžely. Nakonec jsme vlak stihly, ale bylo to tak tak. Až cestou domů mi to všechno začalo docházet, že jsme tam opravdu byly a paní Blanku potkaly a že to byl naproto úžasný zážitek.

Další komentované prohlídky se budou konat jednou v říjnu, jednou v listopadu a dvakrát v prosinci (více opět na oficiálním Facebooku paní Blanky) a pokud někdo váháte, zda tam máte jít, tak vám to rozhodně doporučuji. Je to zážitek na celý život.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sbíráš autogramy?

Ano
Ne

Komentáře

1 Sammy Sammy | E-mail | Web | 19. srpna 2012 v 21:45 | Reagovat

Ač já zas na ty návrháře nejsem, tohle jméno samozřejmě znám a bylo zajímavé si přečíst o tom, jaké to bylo, se s ní potkat :)

2 Ebi Ebi | Web | 22. srpna 2012 v 13:17 | Reagovat

Blanku mám ráda! Gratuluju k setkání :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama